Barbora neboli Zbožnost

Ve čtyřech fragmentech vzpomíná hrdina hlavně na svou chůvu, Češku, která svou láskou poznamenala celé jeho dětství. Tato doba se nesmazatelně vryla do jeho paměti a Barbořiny zásady a postoje ho ovlivňovaly po celý život. Po mnoha peripetiích se stal hrdina lékařem a po vypuknutí 1. svět. války se dobrovolně přihlásil na frontu. Tam pozoruje Barbořinýma očima lidi kolem sebe a umožňuje tak autorovi portrétovat a parodovat v postavách z jeho okolí své současníky.