Bohyně

Báseň v osmi zpěvích, komicko-satirická poéma, tematizující spory o nové české básnictví, přízvuky a časomíry a hanobící Jungmannův přístup. K tisku byla schválena roku 1819, nevyšla však. Oba rukopisy chovány jsou nyní v knihovně musejní. „Bohyně“ má neutěšený sice, ale velmi poučný a zajímavý obsah a jest rozhodně velice pozoruhodným pramenem k poznání českého literárního života doby obrozenské.

Panna Dobrovinka získá krásou a příjemností svou srdce všech lidí. Vida to Králík žehrá, ji zkaziti a svou dceru Časomíru za modlu vystaviti chce. Svolává své učedníky a bouří je proti Dobrovince a jejímu otci Dobrovínu. Učedníci přísahají, že krev za modlu vycedí, a rozbíhajíce se, divy o nové Bohyni rozhlašují. Zvědavý lid se sbíhá, aby Bohyni spatřil, pacholíci připravují triumf prozpěvujíce; Bohyně v triumfu vykračuje, chce se v nebi vznésti, tratí sílu, padá. Posměch lidu. Králík hanbou se skrývá. V tom přichází Dobrovský s dcerou, radost všeho lidu, panny korunují Dobrovského.