Čas a sebepoznání

Předložená monografie je napsána metodou fenomenologického výzkumu, s důkladnou analýzou intencionality času; a to z hlediska sukcesivního (aristotelského) i z hlediska temporálního (heideggerovského). Jde o daseinsanalytickou studii, přísně metodologicky založenou právě v ohledu fenomenologickém. Podmínkou přístupu k problému je provedená transcendentální epoché, jež umožňuje poznat noeze jako to, co v sobě nese předznačená noemata. Práce je namířena na sebepoznání, tzn. na popis intencionality, která daného člověka propojuje se světem i s ním samým, včetně všech živých bytostí atd. Nárokuje si charakter přísného fenomenologického zkoumání, vedeného analýzami především Edmunda Husserla a Martina Heideggera.