Cesta kolem světa

Cestu jsem dle předsevzetí završil modlitbou v Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě, kde jsem se ocitl spolu s mnoha poutníky v požehnaném období svátků, mezi katolickými a pravoslavnými Velikonocemi. Cesta tvoří celek, je to svým způsobem vybroušený diamant a umělecké dílo. Z odstupu času, všechny země byly zajímavé, každá trochu jinak, těžko říci, jaká na mě udělala největší dojem. Cesta v západním směru, po dráze slunce na obloze, zahrnovala pět civilizačních okruhů – Jižní Ameriku, Polynésii, Austrálii a Nový Zéland, jihovýchodní Asii s Nepálem a Srí Lankou a Blízký východ. Na cestu kolem světa jsem se připravoval dva roky od návratu ze své šestiměsíční jihoamerické cesty z roku 1996. Ve skutečnosti příprava trvala delší dobu, znalosti o cizích zemích jsem ukládal do paměti již od raného dětství (sbíral jsem známky). Této dlouhé cestě také předcházelo více kratších cest do různých oblastí světa. Vrcholem celé cesty, vedle návštěvy národních parků jako třeba n. p. Fiordland (na Jižním ostrově Nového Zélandu), n. p. Kakadu (v Austrálii) a archeologických lokalit jako Borobudur, Angkor a Pagan, byla, obrazně a skutečně, až návštěva Nepálu, především pak dva horské treky, trek do Muktináthu a everestský trek, uskutečněné individuálně v mrazivém zimním období a za jasné viditelnosti. Tyto treky přesáhly všechny horizonty mého očekávání. Pohledy ze zasněženého hinduistického a buddhistického místa Muktináth (4000 m. n. m.) na osmitisícovku Dhaulagiri, stejně tak jako excelentní výhledy z Kala Pattar (5 545 m. n. m.) na Everest a okolní štíty jsou nezapomenutelné. Hodnotný byl i čtyřdenní trek v nepálském národním parku Čitván s pozorováním nosorožců.
Dva svazky.