Chudobky

Sbírka vypjaté citové a reflexivní lyriky. Verše vyjadřují smutek a zadumání, vzpomínky na mládí, dědečka, stín Bílé hory či postavu Dona Juana; touhu po svobodě a lásce, přátelství a porozumění, lepším světě pro budoucí pokolení. „V době, kdy mladé, bující síly půvabnými květy poesie ku zdobě vlasti přispěti závodí, ostýchavě i já osměluji se do vínku jejího své prosté věnovati ,Chudobky‘, připomínajíc sobě, že i v nádherné zahradě blíže vzácných, nesnadně vypěstovaných květin z nízké pažiti skromné toto kvítko na nás se usmívá, a že oko naše pestrých barev leskem unaveno, u něho rádo sobě odpočine. A jako chudobka často v nepříznivé a nevzdělané půdě prostý kalíšek svůj rozvíjí, jsou i tyto ,Chudobky‘ výkvětem ducha ženy, která žádného učiliště nenavštěvovala kromě školy národní, žádného neměla vůdce kromě vlastní bádavé mysli své, a velice závidí všem šťastnějším spolusestrám svým, jimž přáno bylo rozvinout volně ducha svého vlohy, by v plném bohatství krásy své zrakům všem se zaskvěly.“