Den, kdy jsme ztratili Ikeru

První zmínky o osídlení Ikery pocházejí z 16. století. Obyvatelstvo je finského původu, avšak vytvořilo si již vlastní ikerskou identitu a jazyk odlišný od finštiny. Samotný název Ikera pochází ze staroikeranských slov "iike ja räätö" - "klid a řád", je často překládán jako "harmonie".

Harmonie se z idylického ostrovního státu vytrací s invazí rozpínavého souseda a obyvatelé prchají do všech světových stran. Ve stavu nouze nejvyšší se pak lehce přihodí, že se na jedné lodi ocitne turistka z kapitalistické ciziny, slavný hudebník, padlý kněz a dva přátelé, kteří jsou… zvláštní.
Klidná cesta za účelem hledání čehosi se pro mladou dívku změní v boj o vlastní přežití. S každým okamžikem stráveným na útěku se jí hroutí další iluze: o Ikeře, o jejím lidu, o skutečné lásce a dokonce o sobě samé.