Dvojí poselství k českému národu: (Kšaft, Smutný hlas)

Dva "skvosty našeho reformačního barokního písemnictví" jsou literárně propracovaným výrazem tragického pocitu, který Komenského zachvacoval po Vestfálském míru, kdy se zřítila jeho naděje na brzký návrat samostatného života českých zemí a jejich církve. Zatímco Kšaft z r. 1650 je záměrně pojat jako neosobní odkaz Jednoty, Smutný hlas z r. 1660 je autorovým vzkazem osobním. Obě práce vznikly představením hlubokého prožitku zmaru a nicoty,před jehož propastí se Komenský z posledních sil zachycuje o svou víru.