Heidegger: Selhání Já

Filozofie Martina Heideggera (1889-1976) ilustruje originální dvojznačnost přítomnou v celém jeho díle: završení filozofické tradice, která začíná u Aristotela a Platóna a končí u Hegela a Nietzscheho, a současně dosažení jejího zničení. V jeho nejvýznačnějším díle Bytí a čas (1927) se na scéně a rétoricky naposledy objevuje otázka bytí (ontologie), ale jen proto, aby odhalila své vlastní selhání. Smysl bytí se vymyká jakékoliv teorii, a proto s ním nelze nakládat jako s objektem, neboť předchází jakékoliv tematizaci. Filozofii tudíž přísluší dvojí úkol. Rozebrat dějiny ontologie a vnímat bytí výhradně v souvislosti s tím, jak se projevuje a interpretuje. Filozofie se tak stává fenomenologií a hermeneutikou.