Architektura
Historické střešní krytiny
Publikace Národního technického muzea „Historické střešní krytiny“ je komplexním přehledem o tradičních střešních krytinách, které utvářely architektonickou krajinu historických budov v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Kniha je řazena do několika kapitol pojednávajících o jednotlivých druzích střešních krytin, jejich historickém vývoji, technologii pokládky a dobové terminologii, nikoli však o technologii výroby. Zabývá se i jejich využitím z hlediska regionálních zvláštností, požární bezpečnosti, trvanlivosti i ceny. Konečně podává přehled historického vývoje pojmenování jednotlivých druhů krytin v literatuře a pramenech, které se často značně odlišovalo od současné terminologie.
Každá kapitola je doplněna fotografiemi historických krytin a dalšími obrazovými materiály, převážně s využitím předmětů ze sbírky Národního technického muzea a soukromé sbírky Richarda Mlýnka Tegularium.
Kniha obsahuje texty o spalných střešních krytinách (především došcích a šindelu) i o jejich úpravách k zamezení hořlavosti. Nejpodstatnější část knihy je věnována jednotlivým typům pálených krytin včetně odlišení ruční i strojové výroby. K nim náleží především prejzové a ploché taškové krytiny, pro období strojové výroby navíc ražené a tažené tašky. Tvarově na pálenou krytinu navazovala krytina cementová. Lokálně významná a typově velmi komplikovaná byla břidlicová krytina. Svébytnou uzavřenou kapitolou s jasnou terminologií byla osinkocementová krytina. Knihu doplňují stati i o ostatních typech krytin – plechových, litinových, skleněných i levných náhražkách druhé poloviny 19. a počátku 20. století i o dalších souvislostech.
Každá kapitola je doplněna fotografiemi historických krytin a dalšími obrazovými materiály, převážně s využitím předmětů ze sbírky Národního technického muzea a soukromé sbírky Richarda Mlýnka Tegularium.
Kniha obsahuje texty o spalných střešních krytinách (především došcích a šindelu) i o jejich úpravách k zamezení hořlavosti. Nejpodstatnější část knihy je věnována jednotlivým typům pálených krytin včetně odlišení ruční i strojové výroby. K nim náleží především prejzové a ploché taškové krytiny, pro období strojové výroby navíc ražené a tažené tašky. Tvarově na pálenou krytinu navazovala krytina cementová. Lokálně významná a typově velmi komplikovaná byla břidlicová krytina. Svébytnou uzavřenou kapitolou s jasnou terminologií byla osinkocementová krytina. Knihu doplňují stati i o ostatních typech krytin – plechových, litinových, skleněných i levných náhražkách druhé poloviny 19. a počátku 20. století i o dalších souvislostech.
