Hledání přítomného času

Poslední Blatného sbírkou před odchodem do exilu bylo Hledání přítomného času (1947; spolu s Mikuláškovými Pulzy bylo oceněno v literární soutěži nakladatelství Svoboda, Mladá fronta a Práce). Název sbírky je obměnou titulu Proustova slavného románového cyklu Hledání ztraceného času. Blatný se tu většinou vrací k pravidelnému verši, který však zcivilněl a zbavil se poněkud laciné hudebnosti prvých dvou autorových knih. V Hledání přítomného času (a v několika závěrečných básních Tohoto večera) se Blatný vyrovnává s koncem války a osvobozením republiky. Jeho nepatetické verše (např.Večer v ty první dny aj.) se čestně řadí po bok nejlepších děl s tematikou května 1945. Je v nich mnohem víc životní pravdy než v tehdejších verších např. Vítězslava Nezvala a Vladimíra Holana, v nichž dominovala touha po pomstě za nacistické válečné zločiny.