Hra na třetího

Tříšť postřehů, historek a příběhů z prostředí režimistických kápů, veteránů dávné bitvy, o níž se ví jen to, že nikdy nebyla.

Autobiograficky pojaté vyprávění pamětníka studené války působícího v Ústředním orgánu státní správy přináší neotřelý pohled na nedávnou etapu moderních dějin Československa.

Autor předznamenává své vyprávění rozvernou tezí, podle níž se hodnocení historických etap odvíjí ve třech fázích: v první mají hlavní slovo ideobachaři s patentem na jediné správné vidění minulosti, kteří dělí historická fakta na přípustná a nepřípustná; po nich přicházejí revizionisté, kteří závěry ideobachařů vyvracejí, přičemž fakta třídí na použitelná a nepoužitelná; teprve pak se ujímají slova skuteční historici, kteří fakta necenzurují, ale shromažďují a studují.