Hvězdy a pouta

Verše z let 1937–1945. Ve dvou sbírkách veršů „Vězeň u okna“ a „A přece!“ shrnutých nyní do tohoto jediného svazku, podal básník cosi jako lyrický deník vězňových citů a snů. „Jeho vězeňské verše mají především něžně a vášnivě vzepjatou touhu po domově a lásku k němu, vyjadřující hlubokou osamělost vězňova citu, trýznivé osamění společenského člověka, hrůznou temnotu fašistického světa. Jsou to verše intimní, jimiž proniká vzdor a prozařuje naděje a víra. Na rozdíl od ostatní vězeňské poesie, v níž nechybí ani dravé sloky ironické, ostré verše politické a epigramy, tyto v Jirkově poesii neshledáme.“ (Běhounek)