Jak jsme hráli Bartóka

Vyprávění „Jak jsme hráli Bartóka“ je vysoce zajímavá vzpomínka, rekonstruovaná z prozíravě pořízených zápisků o vzniku i proměnách realizace jedné ze značně nesnadných skladeb, jakým dalo vznikat nepokojné 20. století. Je neocenitelné, že o tom všem vypráví autorka tak bezprostředně a prostě, že čtoucí má pocit, že též vidí do zákulisí celé té nelehké umělecké práce – někdy až dřiny, zvláště když jde o utkávání s úředními, zcela neúředními, či naopak přímo vyššími místy – práce, ze které nakonec přece jen vytryskne vítězné dílo.
Kniha je plná fotografií a kreseb, které dotváří její krásnou atmosféru.