Jan Hus - poslední den

Obsahem románu Jan Hus jsou události, které se zběhly »v dobrém a věrném městě Kostnici« dne 5. a 6. července roku 1415. Rozvíjí se tu obraz nespoutaného středověkého života, jak jej básníkova obraznost vytušila z historických zpráv i z podrobné znalosti kostnické topografie. Ulice, krčmy, dům císaře Zikmunda, klášter, vězení, útulek českých přátel Husových, dům malomocných, popraviště na Brühlu jsou proměnlivým dějištěm, na němž se v pořádku na pohled splašeném jako v divokém snu střídají scény ze života lidí všech vrstev, od císaře Zikmunda a královny Barbory přes kostnického purkmistra, kardinály a biskupy až po děvku v zapadlé krčmě a Ammona Weikliho, kata Husova. Není to však historický realismus, kterému jsme zvykli v románech Jiráskových. S historickou věrností a pravděpodobností si autor hlavu příliš neláme a mezery v pramenech jsou jen novou pobídkou jeho fantasii. Proto mohl na kostnické jeviště uvésti i Jana Žižku z Trocnova a vylíčiti jej jako mohutného, vášnivého válečníka, který podniká nešťastný pokus o násilné osvobození Husovo z vězení a do jehož neodolatelné mužnosti se na první pohled zamiluje šestnáctiletá dívka Lucie. Mezi českými pány je tu i zeman Petr Chelčický a v radě již uplatňuje svůj odpor proti jakémukoli násilí, ba spisuje tu jako dvacetiletý mladík už svou Síť víry, kterou ve skutečnosti napsal jako zralý padesátiletý muž. Ale přes tyto a jiné podobné nehistorické jednotlivosti se proud barvitého líčení přenáší velmi lehce a stmeluje všechno v mohutný, podivuhodně jednotný a účinný celek.