Jekty aneb postfilozofické povídky

Možná protože ve své profesi novináře si autor vymýšlet nesmí, pustil si jako povídkář na špacír nejen fantazii, ale i všemožnou nápaditost a hravost. Výsledkem je soubor povídek, ke kterým nelze přiložit jediný klíč ani žánrovou nálepku - vedle rozmarného příběhu porodní asistentky, která jako dobrotivá sudička po léta brala osud novorozenců věru svérázně do svých rukou, tu čteme sci-fi povídku o vědci, který na prahu nadějné kariéry potká sama sebe v létech kmetských... Anebo portréty nejrůznějších podivínů, od anonymů po posedlé erotoman(k)y. Nikde přitom nechybí nápaditost, humor ani lehká míry šoku.
Podtitulu se nejvíce blíží borgesovská mystifikace s nalezeným rukopisem, zakládajícím zcela nový postmoderní a postfilozofický systém, ba výklad světa, ovšemže s koncem otevřeným i čtenářově fantazii, které se v této knize rovněž meze nekladou.