Ďábelské lebky

V noci se najednou Angie Dicksonová probudila.
Vystrašeně vytřeštila oči a zírala do tmy ložnice.
Se zatajeným dechem zůstala ležet. Naslouchala.
K uším jí pronikal tichý, suchý smích, jako přidušené tóny trubky.
Angii se sevřel žaludek. Zmocnil se jí strach.
Smích zněl velice blízko. Ta osoba musela být přímo před ní – dokonce u její postele.
Náhle pocítila tlak na prsou. Angii bylo jasné, že se musí stát něco úděsného.
Vysunula dlaně zpod přikrývky, a začala jimi šmátrat po prostěradle. Nahmatala cosi kulatého. Její prsty zajely do vlasů…
Byla to hlava!
Na její přikrývce ležela hlava!