Ďáblovi služebníci

Ano, měl jsem trochu obavu. Nehrozilo mi žádné bezprostřední fyzické nebezpečí, ale šlo o celkovou tmosféru! Něco tu nebylo v pořádku, něco se dělo. Tak třeba tu bylo až nepřirození ticho a klid, a přitom je Montmartre v květnu úplnou Mekkou pro turisty. Dnes tu nebyl skoro nikdo. Jenomže i toho jsem si všímal jenom na okraj, protože moje pozornost patřila nevelkému úzkému domu s šedou fasádou, v němž bydlela naše známá Tanith.
Ano, Tanith, Francouzka, která nám už několikrát pomohla a která měla jasnovidecké schopnosti.
Byla to zvláštní a zajímavá žena. Dělal jsem si o ni trochu starosti, ale na druhou stranu jsem věděl, že ona se o sebe umí ve většině případů postarat sama.