Ďáblův tetovač

Atlantis žila! Věděli jsme to my, věděli to i někteří další. Nic na tom nemohl změnit fakt, že běžně nebyla tato skutečnosti známa. Dědictví Atlantidy čekalo na vhodný okamžik, na příhodný moment, aby se projevilo, a čas od času vysunulo tykadlo, aby se přesvědčilo, jestli se ten okamžik už neblíží.
I my jsme to zažili na vlastní kůži a byl to děsivý zážitek! Museli jsme si přitom sáhnout až na samé hranice našich možností.
A nejen já a Suko; zasaženi událostmi byli i Kara a Myxin – také je dohnala dávná minulost!