Hřbitov upírů

John nesměle poodhrnul tmavočervený závěs. „Pojďte klidně blíž, mladý muži," ozval se skřehotavý hlas. Místnost, do níž John vstoupil, spoře osvětlovala červená žárovka. Nebyla zde okna a páchlo to tu zatuchlinou. Za stolem seděla stařena. Jí tedy patřil ten skřehotavý hlas, který pozval Johna dál… Před sebou měla skleněnou kouli. Pevně ji svírala ve svých zkřivených prstech. John pomalu přistoupil blíž. Stařena nesrozumitelně mumlala jakási zaklínadla. Její uzoučké rty se jen neznatelně pohybovaly. „Vidím muže," šeptala, „leží v rakvi. Ano, už ho poznávám. Podívejte se sám, mladý muži – tady… v kouli…" John Sinclair se sehnul nad magickou koulí. Z toho, co viděl, ho polil studený pot. Stařena měla pravdu. V nevyzpytatelné hloubce skleněné koule rozpoznal rakev. Ležel v ní muž. Tím mužem byl on sám!