Moře bílých rakví

Mezi starými rozpadlými zdmi sídlilo Zlo. Když tak voda narážela na prastaré zdivo, ozývaly se zvuky, které zněly až strašidelně. Jako kdyby to tiché hlasy lkaly nad jakýmsi příšerným životem.
Noc byla černá jako peklo. Měsíc byl skryt za těžkými mračny, a tak nebylo vidět na krok. Všude bylo ticho jako v hrobě.
Ale bylo to klamné ticho a klamný klid, protože v tomto starobylém městě žilo kromě lidí a zvířat ještě cosi jiného. V okolí něco číhalo, něco, co našlo úkryt ve vodě a u vody, něco co bylo spojeno s brakickou vodou, se starými paláci a s dávnou minulostí této metropole.