Vrahové z říše smrti

Byl to hrůzostrašný pohled.
Kolem kamene stáli čtyři muži a tři ženy. Měli na sobě dlouhé temné róby a na tvářích masky. Stáli strnule. Připomínali voskové figuríny.
Ve veliké síni nehořelo žádné světlo. A přesto tady byl jeho zdroj. Kámen!
Byl hranatý. Skoro tak velký jako stůl. A stejně vysoký. Kámen byl temný a přece z něj vystupovalo světlo. Vzduch nad kamenem jako by byl nabit elektřinou. Jiskřil a slabě ozařoval tmu.
Nikdo se neodvažoval dýchat. Všichni věděli, že velký okamžik nadešel. Týdny se na něj muži i ženy připravovali.
Náhle se velkou halou rozlehl hlas.
Lidé sebou trhli. Hlas sílil a byl stále důraznější. „Posílám vás do světa. Budete plnit mé příkazy. Mám nad vámi moc. Já, pán mrtvých.“
Sedm lidí naslouchalo tomu hlasu bez dechu. Každé slovo se jim zařezávalo do hluboko mozků.
„Kámen vám dá sílu!“ ozval se znovu hlas.
„Dotkněte se navzájem rukama!“
Lidé uposlechli. Vzali se za ruce. Oči upřeně zíraly na kámen. Ten kámen! Měl magickou moc.