Horory
Vraždící psi
Nejdřív to bylo jen zavrčení, co vylekalo slepého Ottu Maiera.
Tak divně se jeho pes, na kterého se mohl v uplynulých šesti letech stoprocentně spolehnout, choval jen dvakrát.
Pes znovu zavrčel.
Otto Maier se lekl. Tentokrát mu to připadalo ještě mnohem výhružnější a nebezpečnější. Ucítil, jak se napnulo vodítko, jak se do něj pes opřel a táhl ho za sebou,
„Harro!" zavolal slepec na psa. „Co je s tebou, Harro? Zbláznil ses? Takového tě neznám. Co se stalo?" Slepec se psem mluvil jako s člověkem. Za ta léta, co byli spolu, se mezi nimi vyvinulo opravdové přátelství. Jeden na druhého spoléhali. Otto Maier nechápal, proč se jeho pes tak divně chová.
Tak divně se jeho pes, na kterého se mohl v uplynulých šesti letech stoprocentně spolehnout, choval jen dvakrát.
Pes znovu zavrčel.
Otto Maier se lekl. Tentokrát mu to připadalo ještě mnohem výhružnější a nebezpečnější. Ucítil, jak se napnulo vodítko, jak se do něj pes opřel a táhl ho za sebou,
„Harro!" zavolal slepec na psa. „Co je s tebou, Harro? Zbláznil ses? Takového tě neznám. Co se stalo?" Slepec se psem mluvil jako s člověkem. Za ta léta, co byli spolu, se mezi nimi vyvinulo opravdové přátelství. Jeden na druhého spoléhali. Otto Maier nechápal, proč se jeho pes tak divně chová.
