Upír s modrou krví

Pružné větve mě šlehaly do obličeje jako rány bičem. Po dlouhé sekundy jsem měl před očima prázdnou, šedivou nicotu. Stáhl jsem se zpět. Do hustého spletence křovin, které připomínaly nelítostné pařáty. Přicházel shora. Muž, obr, skutečný bojový stroj. Více monstrum než člověk. Žlutozelený, s obličejem – pokud vlastně nějaký měl – jako bledou skvrnu v přítmí toho zatraceného, džungli se podobajícího lesa.