K.H.B. – Karel Havlíček Borovský, 1821–1856
Kniha vychází u příležitosti Havlíčkova výročí a obsahuje příspěvky významných havlíčkologů.
Havlíčkův Brod má v kontextu jiných českých a moravských měst ojedinělé postavení. Málokterá obec se totiž může pyšnit tím, že by nesla jméno významné osobnosti české minulosti. V Havlíčkově městě samém se pak nachází řada institucí, lokalit a pomníků, které k českému novináři, politiku a básníku rozmanitými způsoby dále odkazují. Skrze jméno Havlíčkovo je pak náš Brod propojen s řadou dalších míst, náměstí a ulic po celé České republice.
Tak mohutné a mnohonásobné oslavení Havlíčkova jména motivované nepochybně úmysly nejčestnějšími a nejvznešenějšími nese s sebou stejně mohutné nebezpečí. Zygmund Bauman mluví v této souvislosti velmi příhodně o propojených pastech sakralizace a banalizace. Sakralizace, orgiastický kult Havlíčkovy osobnosti, brání pod nánosem zjednodušujících interpretací a dezinterpretací, pod drtivou tíhou měděných a pískovcových pomníků zahlédnout to z Havlíčkova odkazu, co zůstává naléhavě živé i dnes. Banalizace, mantrické opakování Havlíčkova jména, jímž se zašťiťují nejnepravděpodobnější sídla, objekty a instituce, nutně vede k nudě a apatii: ten, jehož jméno řve ze všech střech i sklepů, stává se natolik známým, že už není třeba se jím dál zabývat.
Stojíce mezi Skyllou sakralizace a Charybdou banalizace vydáváme na světlo tuto knihu, soubor příspěvků, které ukazují, že Havlíčkovo dílo může a má provokovat, iritovat, inspirovat, zaujmout i dnešek; ukazují zároveň, kde a jak přesně se tvořivá síla Havlíčkova ducha projevuje.
Editoři Hynek Bouchal, Aleš Říman.
Havlíčkův Brod má v kontextu jiných českých a moravských měst ojedinělé postavení. Málokterá obec se totiž může pyšnit tím, že by nesla jméno významné osobnosti české minulosti. V Havlíčkově městě samém se pak nachází řada institucí, lokalit a pomníků, které k českému novináři, politiku a básníku rozmanitými způsoby dále odkazují. Skrze jméno Havlíčkovo je pak náš Brod propojen s řadou dalších míst, náměstí a ulic po celé České republice.
Tak mohutné a mnohonásobné oslavení Havlíčkova jména motivované nepochybně úmysly nejčestnějšími a nejvznešenějšími nese s sebou stejně mohutné nebezpečí. Zygmund Bauman mluví v této souvislosti velmi příhodně o propojených pastech sakralizace a banalizace. Sakralizace, orgiastický kult Havlíčkovy osobnosti, brání pod nánosem zjednodušujících interpretací a dezinterpretací, pod drtivou tíhou měděných a pískovcových pomníků zahlédnout to z Havlíčkova odkazu, co zůstává naléhavě živé i dnes. Banalizace, mantrické opakování Havlíčkova jména, jímž se zašťiťují nejnepravděpodobnější sídla, objekty a instituce, nutně vede k nudě a apatii: ten, jehož jméno řve ze všech střech i sklepů, stává se natolik známým, že už není třeba se jím dál zabývat.
Stojíce mezi Skyllou sakralizace a Charybdou banalizace vydáváme na světlo tuto knihu, soubor příspěvků, které ukazují, že Havlíčkovo dílo může a má provokovat, iritovat, inspirovat, zaujmout i dnešek; ukazují zároveň, kde a jak přesně se tvořivá síla Havlíčkova ducha projevuje.
Editoři Hynek Bouchal, Aleš Říman.
Komentáře
Přihlas se, abys mohl/a přidat komentář.
Zatím žádné komentáře. Buď první!