Kateřina, páv a jezuita

Velkoryse rozprostřená historická freska se zajímavou milostnou zápletkou dává důraz na věrohodnost reálií 18. století.
Jádrem románu je myšlenkový svět tehdejšího člověka, jehož hlavní – náboženský – rozměr je ukotven i přímo v místě děje, jímž je svatá pouť. Problémy lásky, erotiky, integrity, svobody a životních priorit prožívají hrdinové značně mnohovrstevně, rozporuplně a často bolestně, vše promítajíce přes filtr základních hodnot křesťanské morálky. O to mučivější jsou potom úvahy existenciálního charakteru, ať už se odehrávají v duši jezuity, zamilované ženy, nebo pyšného vojáka. Autor vypráví důkladně, což ovšem z jiného pohledu může znamenat i zdlouhavě. Každopádně vyžaduje celého čtenáře i s jeho soustředěním, odměnou je pak uspokojení z poctivého vyprávění, jaké už dnes není zdaleka samozřejmostí.