Když kvete voda

Kvetoucí voda je na pohled klidná a mírumilovná, má pěkné zabarvení, ale při bližším zkoumání spatříme pod hlavinou málo vábné chomáče řas a sinic. V přeneseném slova smyslu je takové i sebeuspokojení člověka, jeho odevzdané smíření s tím, co dosud vykonal.
Podobnou kvetoucí vodou je i život hlavní protagonistky novely - Magdy Vávrové, matky třináctileté dcery. Po setkání s bývalou spolužačkou si začíná trpce uvědomovat, co zůstala dlužna svým představám z mládí. Nejde jen o nostalgický povzdech "Mládí pryč a do penze daleko", nýbrž o činorodou snahu změnit svůj postoj k životu. V praxi to znamená utkat se především s vlastní pohodlností, s nechutí cokoliv měnit. Vyžaduje to usilovat o vítězství a nebát se ani prohrát.