Klenoty očím skryté

Může se zdát jako fantasy knížka z dob zašlých. Ale vše, co se ve vyprávění zdá být magické, autorka skutečně v náručí přírody zažila.
Apolenka se vydává se svým tátou na dobrodružnou cestu na koních za sněhové vánice do pustých hor za svým dědečkem, hledačem vzácných kamenů. Popisuje své prožitky plné radosti, napětí, překonání strachu a odevzdání se divočině. Dědeček jí pak poodkrývá skryté světy opravdových bytostí lesa, driád a laskavých duchů přírody, kteří pečují o krajinu i lidi.
Psssst! Postůj chvíli tiše v náručí syrově divoké přírody,
odevzdán/a její nespoutanosti i odvěkému řádu. Ve své
zranitelnosti možná zprvu pocítíš strach. Obzvláště za stínu
noci si snažíš namluvit, že tě nikdo nesleduje zkoumavým
pohledem, který cítíš za svými patami. Padne – li úplná tma,
připadá ti, jakoby mnoho očí bedlivě střežilo každý tvůj krok.
Ticho! Nikdo tu není. Ale je to tak opravdu?