Knihy krve IV-VI

Od obzoru k obzoru se valí pustinou za pomezím našeho bytí přízračné kolony vozů, jež unášejí nekonečný proud loučících se duší. Monotónní tepot jejich kol můžeme zaslechnout v místech, kde je svět narušen, v trhlinách způsobených krutostí, násilím a zkažeností. * Mají své rozcestníky, tyhle dálnice, i mosty a odstavné plochy a mýta. Nechybí tu ani křižovatky. A právě v místech, kde se prolínají a mísí zástupy mrtvých, může tato hrůzu budící dálnice nejspíš proniknout do našeho světa. Zde je doprava nejhustší a hlasy zemřelých zde znějí nejpronikavěji. Nesčetné množství nohou tu téměř setřelo bariéry, jež oddělují jednu realitu od druhé. A příběhy z Knih krve jsou jakousi mapou temných dálnic, provázejících duše ze života k neznámým destinacím...