Kraj dýchal večerem

Je to především uvědomělá příslušnost k rodnému kraji, nefrázovitá a prostotou svého vyznání přesvědčující láska k domovu. Je to dále pokorná zbožnost kohosi, kdo vnímavě postihuje stvořitelské zázraky kolem sebe, ať už úděsnou velkolepost bouře nebo duhu v kapce vody. A je to konečně láska, onen odvěký zdroj lyrického projevu, ať už láska člověka k člověku, či láska synovská, nebo láska k milované ženě. Ty tři hlavní motivy se sourodě proplétají Tůmovou poesií, která místy zazní prostý nápěvem lidové písně a jindy se meditativně zahloubá nad záhadami života i smrti.