Krajinou pádí kůň

Verše, které na pozadí přírodních jevů, obrazů a nálad vyjadřují úzkost, stesk, osamělost, smutek (Zima leží ve mně / jak pusté pole /.... Na hrobech je moje jméno / Černý smutek má mé jméno), strach z barbarské civilizace (Ptactvo vyhnané z rájů / zdřevěnělo na větvích / barbarské civilizace / ... Obklopen elektronickými mozky / v epoše hromadných smrtí), zážitky z minulé války (Z hmoty antihmota / z života antiživot / z člověka pes), také však touhu, víru a mužné odhodlání utkat se s životem (Chtěl bych být stéblem na kterém zahraje / vítr divokou fugu devíti smyčci).