Květiny

Tři věci prý nám zůstaly ze ztraceného ráje: Hvězdy, květiny a nevinné dětské oči. A to všechno jsou květiny. I hvězdy i dětské oči jsou květiny. I lidské touhy a sny jsou květiny.
V mých písních často mluví květiny. Že jsem dnes jejich krásným jménem nazval celou knížku písní, k tomu zavdala podnět jedna zlomená květina.
Byla to osiřelá inteligentní dívka, která se zlomila touhami nad svůj věk, zmátla se čtením rozeklaných zemských autorů, uschla žízní po vědění a vyhledala zapomnění v hlubinách vodních.
Nemluvil jsem s ní, neznal jsem jí, jenom jsem četl jakýsi deník jejího učitele filosofie, který ji z náručí démonů chtěl vyvést v záchrannou náruč Kristovu. Ale démonové byli už silnější. Bylo pozdě.
Kéž tato knížka vznáší se jak lampa leknínu nad tůní, která ji pohltila. Snad někomu zbloudilému světýlko její zasvítí útěchou na cestu.