Lišák Pseudolus

Pán odešel a ty tu stojíš sám.
A co teď budeš dělat, Pseudole,
když synu pánovu jsi nahnal laskominy?
Vždyť nemáš za mák představy, co teď;
a prachy taky nemáš. To je krásné.
Kde zachytil bys útek osnovy -
jak ji však potom soukat dál?
Nu, vezmu jako básník destičku,
je pěkně hlaďoučká, a začnu vymýšlet.
Co nikde není, nikdy nebylo - a bude!
Vdechnu výmyslu tak život skutečný,
nu, jako básník! A těch dvacet min
tu do večera bude, i když nejsou!
(Syn pánův na ně čeká, a pán sám -
tak trochu jsem si na něho už políčil,
i když se zdá, že starý něco tuší,
co tetelí se právě ve vzduchu.)
Teď ztichni, Pseudole, a přestřihni si řeč!
Simo, tvůj pán, a soused Kallifo,
jak z udělání vycházejí z domu!
Že nevyhrabu z toho rachoty
těch našich dvacet min a nedám synovi?
Tak, kousek za roh, a teď napnout uši!