Melodyje z hur

Slezské verše. Už po první debutující knížce „Spěv haviřa“ vydané v r. 1940, řekla kritika o velikém smutku autorově. O bolestně bezútěšném smutku, těženém básnickými slovy, jakoby z hloubek tmy ostravských havíren dobývaném. I druhá knížka jeho veršů nechce být jiná, jenže zde ze smutku utíká autor v ticho beskydských hor a tam se kochá jejich melodiemi. Z havířské pochmurné země jde výš na hory ke slunci; z duševního i hmotného útlaku, údělu své práce (autor je povoláním horník) osvobozuje se odbojným pohledem. Současně s nynějším osvobozením národním vítá příchod rudých osvoboditelů a zaměňuje smutek v radost nového života. Ale vše, co autor světu dává, nechť je to uhlí jím vyrubané, aneb verše vyzpívané jeho srdcem, vždy toto chce býti ku prospěchu lidu a kraje pod Beskydami.