Míšenec Topeka

Nad dvorem ranče se chvěl horký vzduch. Vládlo takové vedro, že dýchání bylo utrpením. Především pro Topeku, kterému právě polámali žebra. Byl to míšenec, bratr obou bijců. „Vstávej, bastarde,“ poškleboval se Mark Laddock. „Pak tě dorazíme, bratříčku.“
„A braň se konečně!“ dodal jeho bratr Barney. „Nikoho nebaví mlátit zbabělce.“
Míšenec Topeka ležel v písku a s námahou pozvedl trup. „Tátovi se nebude líbit, když mi zpřerážíte kosti,“ zasténal. „A to, vy neřádi, dobře víte…“ Místo odpovědi obdržel Topeka kopanec. „To není tvůj táta,“ zavrčel Mark Laddock. „Nikdy nepochopím, proč se tě vůbec ujal.“
„Protože je to člověk,“ odpověděl Topeka a zasténal. „A žádný šakal jako vy dva. Já jsem hrdý, že jsem míšenec. Ale vy jste dva bílí sráči…“