Mraky pod vodou

„Chytit tě za ruce, pak se postavit proti tobě, zářit si navzájem z očí do očí jako tenkrát. Už to nikdy nepřerušit, už tě nikdy neopustit ani na hodinu. Jsi můj osud, řek mi to Bůh. 
Nesmíš. Sotva se na tebe podívá a půjde dál, jak kdyby se to nestalo. Nechá tě tam poníženýho jak nikdy předtím. Nejsi hoden.“

Příběh „Mraků pod vodou“ začíná v polovině devadesátých let. Hluboko pod hlavním proudem doby, jejíž atributem je především úspěch a zisk, tiše vyvěrá temná spodní voda: energie těch, které ti úspěšní nazývají outsidery a ztracenými dětmi. Oni sami sebe ale vnímají jako hledače smyslu života, lásky a sebepoznání. Jako nástroje často používají ilegální drogy a psychedelika, s nimiž se vydávají na výpravy do nevědomí. Každý takový výlet je ale izoluje a vzdaluje od běžného světa.
Dvaadvacetiletý Miky a devatenáctiletá Eva představují reprezentanty outsiderů, které spojuje vědomí osamocení, ztracenosti a mučivá žízeň po nalezení lásky coby léku na traumata, která se v příběhu postupně odkrývají. Miky je sirotkem, který se pokouší najít smysl života a hledá jej v sobě si odporujících zdrojích – v alkoholu a drogách, a zároveň v pomáhání podobně zasaženým lidem. Eva nikam nezapadá, je okolím vnímána jako divná, podivně uzavřená bytost. Pokus o znásilnění, který před lety zažila, není tím nejhorším zločinem, kterým se na ní svět, tvořený těmi nejbližšími, podepsal.
Zprvu se zdá, že láska dokáže splnit svůj obtížný úkol tohle všechno vyléčit a scelit. Jenže jak příběh postupuje, ukazuje se, že zlo, vyvěrající především z jejich vlastních nejistot a zátěží, převezme nad osudem obou hrdinů vládu. Láska si na svůj hřbet možná naložila více, než byla schopna unést…