Můj útěk do gulagu

Přes louku se nedalo jít zpříma. Nikdo nemohl vědět, jestli někde za stromy nečíhají maďarští četníci s prsty na spouštích karabin. Nezbývalo než se hodný kus plazit trávou po břiše jako hadi. Teprve teď se náš nejmladší kamarád vzpamatoval, a jak nejrychleji mohl, soukal se za námi. Všichni jsme hekali a supěli, v slunečním žáru se z nás jen lilo, a přitom vzdálenosti jakoby neubývalo...

(zkráceno - celá ukázka z knihy na: http://codyprint.cz/codyprint/gulag_ukazka.html)