Muž s křídlem

Podmanivě malované obrazy vycházejí především z přírodních zákoutí a jevů: na jedné straně zaburácí úder hromu, na druhé se promenují motýlci na telčské lávce. Olga Szymanská umí zachytit průvodní znaky úkazů, které hrnou vláhu do beskydských hor, zná náladu soumraků planoucích na horizontech i hlasy venkovských zvonů. Dokáže ovšem zachytit i velikonoční atmosféru, odtajnit řeč stromů a odhalit tíhu kamene. Voda, země a vzduch jsou sice vnějšími znaky, ale zároveň jsou v souladu s vnitřním životodárným ohněm. Vše tu pulzuje v přirozeném běhu života, nicméně možnost změny se nevylučuje: člověk je sice zrozený ke svému obrazu, ale má schopnost a sílu (pokud on sám chce) se z této podoby "vyplakat".