Muži na stromech nerostou

Krátké, ale příjemně vypointované povídky (z nichž některé byly předlohou pro autorské divadelní inscenace) jsou hlavně o tom, že se věci často nedějí tak, jak si je naplánujeme, ale že se nakonec stanou přesně tak, jak mají. O tom, že přechod z mládí do věku, kterému se dá již říkat střední s sebou nepřináší jen krize, ale i potřebu smát se sám sobě - a ještě lépe jiným. O tom, že i tehdy se bojíme samoty, ztrát i potmě v lese, a že potřebujeme mít kam (a s kým a za kým) se vydat a mít na koho (s přívětivým humorem) vzpomínat.