My z koncentráků žalujem . . .

Osobní svědectví vězněného Předmluva. Pankrác, Sachsenhausen, Osvětim, Mauthausen. Šest roků, dva měsíce, pět dní.
Ležíš na zemi, krev ti teče z úst, nosu, celé tělo bolí, jsi sláb, jen tvoje srdce je silné. Na zemi krok od tebe leží kus papíru. Čistý arch papíru, i když je na něm - trochu rudé krve.
---
Arbeit macht frei.
V bráně starší chlap v uniformě SS.
Padá ti kámen ze srdce. Nebude to tak zlé. Rána puškou ti dokáže, že i staří chlapi v uniformě jsou vrazi.
Nevidíš, neslyšíš, máš strachem vyvalené oči, vnímáš všechno jako hrozný sen... Doskákali jsme do koupelny.
Židi, ven!!!
---
Chlapec leží na zemi, krev mu teče z mnoha ran, pláče...
Blockführer do něho kope. - Los! Hoch! Geh in Draht!
Ne! Nechci! Chci žít! Chci k mamince! Co jsem udělal?
Jeden výstřel.
Blockführer se šklebí.
U drátů leží jedno tělo - ještě sebou škube...
---
Je tady hlad, že by člověk zešílel.
Kde sehnat něco k žrádlu?
A protože život je tady žrádlo, bojuje se o žrádlo.
Kolik těch chlapů tady umřelo?
Zdi nemluví a nikdo neví...
Ozvi se!
Ozveš se jen jednou.
Pan Kápo ti natluče.
Pan švunk ti nakope.
Pan kamarád tě dodělá.
Pan blockführer tě zabije.
---