Mýtus o Sisyfovi

Přestože se Albert Camus vytrvale distancoval od toho, aby byl označován za filozofa, lze pro jeho Mýtus o Sisyfovi (1943) sotva najít příhodnější označení než „filozofický esej“. V každém případě se jedná o jedno z nejpůsobivějších pojednání o lidském údělu: Camus nám v něm předvádí vrcholně absurdního hrdinu – Sisyfa, kterého bohové odsoudili k nejstrašnějšímu trestu, jímž je zbytečná a beznadějná práce. Neexistuje-li posmrtný život a je-li absurdno podstatou lidské existence, jak s tímto absurdnem žít? Zcela logicky proto začíná kniha úvahou Absurdno a sebevražda: „Existuje pouze jeden opravdu závažný filozofický problém: to je sebevražda. Rozhodnout se, zda život stojí nebo nestojí za to, abychom ho žili, znamená zodpovědět základní filozofickou otázku.“