Naděje

I bez spánku se mohou zdát sny.

Drobná zamyšlení, prožitky ze současnosti i z minulosti Václava Prokopa jsou předkládány zároveň se snahou o tématickou rozmanitost, která většinou obsahuje i zárodek epizody či drobného příběhu. Hned v úvodní básni například autor evokuje vzpomínku dcery na zesnulou matku, ve druhé mu pak odhozená bota na polní cestě slouží jako metafora lidského trápení. Autor přibližuje i různé události a pocity z dětství, jakými jsou třeba babiččina smrt, bezstarostný spánek nebo výprask holí od svého otce. Široký záběr jeho námětů pak potvrzují následující verše, v nichž se dále zabývá i otázkami lásky a stáří, vzýváním múz nebo dokonce i politickou problematikou.