Nelítostný zákon

Věděl, že ho ještě pořád štvou.
Byl to osamělý jezdec v noci a byl necelé půl míle od města.
Jednu chvíli byly jedinými zvuky na planině hvizd větru a frkání jeho znaveného pinta, kterému kapala z čumáku pěna. Pak uslyšel vzdálený dusot kopyt. Věděl, že mu jsou v patách.
Natáhl ruku a dotkl se hladké pažby winchestrovky, která trčela ze sedlového pouzdra pod jeho pravým stehnem.
Potom však tu myšlenku zavrhl…