Není trní bez růže
Karel Pilík v rozhovoru s Alešem Palánem s předmluvou Chiary Lubichové.
Když jsem se v roce 2001 při své návštěvě Prahy setkala v tamní sportovní hale s početnou rodinou českých a slovenských členů a příznivců našeho Díla, nemohla jsem nenazvat „hrdiny“ všechny ty, kteří byli jeho průkopníky za těžkých podmínek ještě v období „mlčící církve“. Mezi nimi patří výsadní místo právě otci Karlu Pilíkovi, člověku, který výjimečným způsobem dokázal v sobě spojit typické charakteristiky svého národa s univerzálním světlem charismatu jednoty, jež bezvýhradně přijal za svůj životní styl.(z předmluvy Chiary Lubichové)
Když jsem se v roce 2001 při své návštěvě Prahy setkala v tamní sportovní hale s početnou rodinou českých a slovenských členů a příznivců našeho Díla, nemohla jsem nenazvat „hrdiny“ všechny ty, kteří byli jeho průkopníky za těžkých podmínek ještě v období „mlčící církve“. Mezi nimi patří výsadní místo právě otci Karlu Pilíkovi, člověku, který výjimečným způsobem dokázal v sobě spojit typické charakteristiky svého národa s univerzálním světlem charismatu jednoty, jež bezvýhradně přijal za svůj životní styl.(z předmluvy Chiary Lubichové)
Komentáře
Přihlas se, abys mohl/a přidat komentář.
Zatím žádné komentáře. Buď první!