Neprodyšná noc

Verše z let 1917–1920. Dekadentní básně zachycují temnoty a vůně sametových nocí, rozpálená letní odpoledne, lítost květin, bolest a pláče. „Jdi, Neprodyšná noci, a postav se hned za Podivné jitro, neboť tam někam do těch let, tolik mi už vzdálených, patříš! Bude-li Ti křivděno a spíláno pro těch několik básní, které jsem do Tebe pojal z pouhé lásky, věda, že nemohou ničeho dáti cizímu nitru, odpust mi, vždyť víš, že básník je pokorným a poslušným sluhou svého srdce, jemuž vzdorovati se neodváží!
Jdi a uzavři za sebou cestu, neboť k Tobě a ku Tvým létům už se nikdy nevrátím!“