O času a ohni

Částečně autobiografické povídky libereckého autora jsou výpověďmi o neúprosném čase a životní zarputilosti.

Přibližně polovina povídek se odehrává koncem šedesátých let a jejich hrdiny bývají studenti, rozevlátí intelektuálové, kteří se ocitají ve tvrdé realitě každodenní dřiny v dolech a kamenolomech a jejich nadýchané sny tak procházejí těžkými zkouškami. Ve druhé části povídek se prakticky titíž, jen příslušně zestárlí hrdinové v letech devadesátých ohlížejí za svými životy a zjišťují, co zbylo z někdejších ideálů a bezstarostných lásek a nakolik je jejich vnitřní oheň ještě schopen se rozhořet.