O duchu křesťanství

Čtvrtá část Herderových „Křesťanských spisů“ (1794–1798) představuje jedno z nejkonciznějších a nejkrásněji napsaných shrnutí jeho náboženského myšlení. Ačkoli Herder v mezinárodním měřítku proslul zejména jako literát a filozof, jeho humanistické pojetí kultury bylo fundováno právě jeho myšlením teologickým. Přesně to umožňovalo jeho hodnotový univerzalismus, a zároveň dějinný pluralismus. Herderova pozice spočívá v syntéze osvícené racionality, lutherské reformace a nejstarší křesťanské tradice a poutá inkluzivitou vůči oblastem z „pravé víry“ tradičně vylučovaným. „Duch Boží“ je dle Herdera „duchem svobody, dobromyslné činnosti a lásky“, „sjednocovatelem národů“, „duchem nesmrtelné naděje“; křesťanství je „svoboda a radost“, jeho duch „láska a pravda“.