Ohnivý kůň

...Přijel k Shauerovu výčepu ve vražedné náladě. Bylo čirou náhodou, že přijel právě během Xenova vyprávění o „Ohnivém koni“. Potřeboval si na někom vylít svůj bezmezný vztek ze zklamání a chopil se první příležitosti, jež se mu naskytla. Odtud ten pohrdavý úsměšek, jímž oslavil svůj vstup do místnosti.
Nyní stál před shromážděnými, kteří na něho hleděli zpola udiveně a zpola pohněvaně. Vpadl výsměchem do jejich napětí a jistě se nedálo čekat, že ho přijmou se souhlasem.
Ostatně – s něčím takovým ani zdaleka nepočítal. Přišel si vylít svou zlost. Přišel se vybít – vyzvat prvního člověka, který by se mu postavil. Znal ty lidi před sebou právě tak, jako oni znali jeho, a mohl se vsadit o vše na světě, že některého vyprovokuje k neuváženému slovu nebo činu, který mu bude záminkou k ukojení vlastní vášně...