Olomoucké povídky

Poprvé vydaný cyklus 35 povídek z 15. stol. je doprovázen obsáhlou studií, v níž se vydavatel zabývá otázkou původu povídek a jejich vztahu k starší latiské romanticko-didaktické próze, soustředěné zejména ve sbírce Gesta Romanorum. Textovým rozborem dochází autor studie k závěru, že povídky mají sice obecnou thematickou souvislost s latinskými příběhy, jsou však uzpůsobeny pro potřebu měšťanské třídy světskými motivy a tvoří tak přechod k české renesanční povídce 16. stol. (Povídky jsou zapsány v rukopise M II 190 Universitní knihovny v Olomouci.)