Orančina píseň

Jemnou, plynulou notou, jíž odpovídají i bez interpunkční, volné přechody větných významů, je neseno hymnické desatero básníkových vyznání. Citlivými dotyky ohledává svět, pro jehož pochopení mu odemyká cestu láskyplný vztah k opěvované bytosti. A tou je zde dítě; jeho dech, oči, hra ruček, pláč, strach, radost, mlčení, řeč, nemoc a krása jsou autorovi zdrojem schopnosti bohatého vnímání. Pro vyjádření těchto pocitů a myšlenkových záchvěvů použil mnohde i novotvary.