Otče náš, jenž jsi na zemi

Známý myslitel stojí ve své knize před náročnou výzvou – chce věřícím i nevěřícím přiblížit slova modlitby Otče náš, modlitby navýsost křesťanské, kterou Tertulián označil za „shrnutí celého evangelia“. Jeho rozhodnutí oslovit také nevěřící není nějakým ústupkem vůči světu – vyvěrá totiž z přesvědčení, které je výsledkem zralé víry: že Ježíš je „pánem lidstva“, že každý člověk je Božím obrazem a že vše, co je lidské, zároveň souvisí s Bohem. Tato otevřenost i vůči těm, kteří nevěří, věřit nemohou nebo neumí, dává sevřený a prostý ráz perspektivě, z níž autor pohlíží na život a křesťanskou víru.
Podle autora modlitba Otče náš vystihuje lidství každého člověka do té míry, že se v ní každý může najít. Všichni lidé jsou bytostmi touhy, cítí potřebu chleba i odpuštění, bojují se zlem a žijí na zemi, která už díky Vtělení není místem oddělujícím lidi od Boha, ale naopak jediným místem, které setkání člověka s Bohem umožňuje.
(z předmluvy Enza Bianchiho)